Dějiny Tyrie

Bylo to před téměř třemi tisíci lety, když z Riftu sestoupila na půdu Tyrie hadí rasa. Na rozdíl od běžných hadů, tito se pohybovali vzpřímeně, dorozumívali se jazykem, a dodržovali komplikovanou kulturu. Byli přivoláni starými bohy, přineseni do tohoto světa, aby se stali správci. Jejich úkol: být pastýři ostatních tvorů v této době proměn, zatímco bohové pokračovali v tvoření světa kolem nich.

Od Tarnished Coast na západě, po Bay of Sirens (nyní nazýváno Sea of Sorrows) na jihu, od dalekých západních okrajů Crystal Desert, po Giant’s Basin na severním pobřeží Kryty, Tyrie vzkvétala pod ochranou těchto mystických bytostí. Hadi byli ochránci zemí, strážci znalostí, učitelé všech stvoření, a během té doby byl svět v rovnováze.

Ale pak byla na svět přivolána nová rasa. Nebyli hady, ani zvířaty. Nebyli ani rostlinami, ani kameny. Tito tvorové neměli tvrdou kůži na svoji ochranu. Neměli drápy na trhání masa. Objevili se nazí a bezbranní, až na jednu věc: jejich touhu po vládnutí.

Tato nová rasa tvorů nebyl nikdo jiný než my, lidé, a v mžiku jsme si začali zabírat tyto země. Po celém kontinentu rozkvětla města. Zdi byly postaveny, a zbraně ukovány. Ty věci, které nám lidem chyběli, jsme si prostě vyrobili. Nepotřebovali jsme ani tvrdou kůži a drásající drápy, když jsme si mohli udělat kovové brnění a nabroušené oštěpy. Objevili jsme oheň, psali knihy o našich vlastech, sdíleli znalosti prostřednictvím písní a poezie. Brzy lidé měli všechno, co potřebovali, a pak začali ovlivňovat ostatní stvoření. Lovili zvířata pro zábavu, honili Druidy z džungle, a usadili se v zemích které jim nepatřili. Stali se mistry tohoto světa. Vzali si všechna privilegia a žádnou zodpovědnost.

Za méně než sto let, hadů, kteří měli chránit a pečovat o Tyrii, již nebylo potřeba. Rovnováha, které dosáhli byla narušena, a nebyl způsob jak to napravit. Viděli, že se svět změnil, ale nechtěli bojovat o vládu nad kontinentem. Hadi opustili svět lidí. Opustili pobřeží a džungle. Opustili jejich osady v lesích a na horách. Hadi šli žít na jediné místo, kde jsme my, lidé, žít nemohli – nebo nechtěli: Crystal Desert.

Hadi se nikdy nevrátili do světa lidí a jejich vliv pomalu vymizel. Pro lidi byli jen součást minulosti, mluvilo se o nich jen v legendách a mýtech. Nakonec zmizeli z lidského povědomí. Ale nebyli pryč, byli jen zapomenuti. Kvůli tomu jsou nyní nazýváni jako rasa Forgotten.

I když rasa Forgotten ustoupila, bohové nikdy nepřestali s tvořením světa a s laskavostí shovívavých rodičů se rozhodli vytvořit Magii. Měl to být dárek pro všechny inteligentní bytosti, chtěli usnadnit život od dřiny a méně náročných úkolů. Když skončili s tvorbou jejich daru, představili ji Člověku a Charrům, Tengu a Trpaslíkům, Minotaurům a Impům, a všem rasám země.

Ale bohové nepočítali s jednou věcí – chamtivostí.

Války vypukly ihned, jak kouzelné rasyzatoužili po nadvládě. Bylo způsobeno tolik ničení, že se lidé ocitli na pokraji vyhynutí. Když se vše zdálo ztraceno, byl to král Doric, vůdce Spojených lidských kmenů, kdo se vydal na dlouhou cestu do Arah – města bohů, na Orrianském poloostrově. Získal slyšení u Tvořitelů a prosil je o pomoc, o zastavení války a opětovné nastolení míru.

Bohové vyslyšeli jeho prosby, a zasáhli.

Tvorba světa byla kompletní. Jako jejich závěrečný akt shromáždili bohové zpět jejich dar magie ze všech ras, a uvěznili ji ve vysokém kameni. Rozbili kámen na pět částí – čtyři stejné, ale protichůdné kameny magie, a jeden klíčový kámen. Bez klíčového kamene nemohli být ostatní spojeny.

Každý z prvních čtyř kamenů byl ztělesněním určité školy magie: ochrana, ničení, agrese, a odepření. Magie stále existuje ve světě, ale zničující sílu všech čtyř typů nikdy znovu nebude ovládána jediným stvořením. Ti, kteří přijali dar by museli spolupracovat, aby mohli využít jeho plnou sílu.

Bohové řekli králi Doricovi, že od chvíle, kdy požádal o mír, musí on a jeho potomci nést břemeno ochrany kamenů. Jako další preventivní opatření, použili kapku krve krále Dorica k zapečetění jednotlivých kamenů.

Pak  byly kameny uloženy, jeden po druhém, do sopky na jižním pobřeží Krytanského království, a bohové opustili tento svět navždy, věříc, že vyvážili jejich dar, a zbavili se chamtivosti.

Vše bylo dobré, na nějaký čas. Žádná rasa nezískala převahu nad jinou, a svět byl opět v míru.

Během následujících sta let, lidské království prosperovalo. Mocné skupiny vyrůstaly v rámci každého národa. Byly známy jako guildy. Právě tyto skupiny, tyto guildy, drželi skutečnou moc v Tyrii. Ačkoli tam byli králové a organizace, jež tvořili zákony a regulovali právo, byly to guildy, které prosazovaly tyto zákony jak se jim hodilo. Protože tyto spolky rostly, jejich vliv se začal překrývat.

Tak jako vždy v případě míru, opět nadešel jeho konec, když sopka vybuchla, vyplivla pět kamenů a rozptýlila je po Tyrii. Magie, kterou ztělesňují pronikla ven, do zemí kolem nich. Ačkoli Bloodstones, jak jsou nazývány, se nikdy nešešly, moc kterou nesli, znovu zažehla touhu po moci v srdcích lidí.

A boj o moc započal. Opět vypukla válka. Tentokrát však lidé nebyli jednotní. Guildy třech nejvlivnějších království na kontinentě bojovali proti sobě. Králové Ascalonu, Kryty, a Orr nebyli schopni zastavit tento konflikt.

Válka Guild, takzvaná Guild Wars, zuřila po celá desetiletí, hnaná touhou po moci a síle Bloodstones. Konflikt si vyžádal životy mnoha set tisíc. Lidé si vytvářeli nepřátelství se sousedy, a zničili vztahy mezi lidskými národy. Možná nezvratně.

Ačkoli bitvy pokračovaly, žádný národ nikdy nezískal dostatek síly, aby plně ovládl další dvě. Pomalu, v průběhu let, se bohatsví každého národa zmenšilo. V jejich lidu rostla únava a

jejich armády značně oslabily, jak si neustálé boje vybíraly svou daň.

Nakonec, jako všechno, došly války ke konci. Ale nebyla to slova míru vyjednávačů, nebo dokonce silné ruce vítězných hrdinů, kdo skončil války guild. Konec přinesla ještě větší válka, válka s Charry. Zvířata ze severu se přehnala přes všechny tři lidská království. Ascalon, Orr, a Kryta, zapleteni do vzájemného konfliktu po více než padesát let, najednou zmenšili svoji zášť a obrátili pozornost k obraně svých hranic před novou hrozbou.

Každá říše jednala s invazí jinak. Ascalon si držel své země, nemajíc kam utéct. I když jejich síly byly vyčerpány, podařilo se jim postavit obranou zeď Great Northern Wall. Ale jejich obrana vydržela krátce. V magické bitvě, známé jako Searing, Charrové svolali na zemi oheň a síru a zničili všechno, zanechali spálené pláňě na stovky kilometrů. Jejich kouzlo spálilo zemi a lidská města, jak se přehnalo přes zeď a mířilo na Orr. Zbývající lidé Ascalonu od té doby znovuzískali vládu nad  zdí a drželi se proti pravidelným útokům, ale zůstálo málo z této kdysi prosperující říše.

Orr byl jiný příběh. Na zastavení invaze se králův osobní poradce a mudrc obrátili k moci temné magie. Vešel do sklepení hluboko pod ulicemi Arah, rozbalil zakázaný svitek a četl slova v něm napsaná. Výsledná exploze potopila celý poloostrov a poslala do vzduchu dostatek špíny aby zakryla slunce nad Orrem na sto let. Ačkoli Charrové nikdy nedosáhli posvátných ulic Arah, téměř každý občan Orr byl v ten den zabit.

Neschopni udržet Charry a bez magie dostatečně silné, aby je zahnala zpět, se Kryta obrátila k muži jménem Saul D’Alessio a on slíbil že Nevidění Bohové (Unseen Gods), známí jako Mursaat, přijdou a pomohou v této válce. Ať už to bylo štěstí nebo opravdu neviditelné ruce nějakých nových bohů, Krytě se podařilo odrazit invazi Charrů, zatlačili severní zvířata zpět, odkud přišli.

Prach z tohoto konfliktu se začíná usazovat. Možná, že se v dalších dobách ponaučíme z předešlých chyb. Snad jsme se poučili, kdy je čas odložit naší nenávist a jednoduše spolupracovat. Nebo snad uděláme to, co všechny národy v dějinách světa, slepě se dívat do naší minulosti, a pokračovat abychom uvolnili další a mnohem hroznější kletbu na naši zemi.

Doufejme, že toto není ten případ. Doufejme, že jsme se poučili.

16 komentářů k “Dějiny Tyrie”

Reagovat

You must be logged in to post a comment.