Sen a Noční můra

Sylvari jsou nejmladší rasou v Guild Wars 2, která povstala na počátku nového věku Tyrie. Možná, že neznájí svět, ale snili o něm a sdílejí  silnou a působivou vizi, která je vede kupředu. Ode dne jejich zrození cítí každý sylvari svou povinnost bránit svou zem a bojovat se Starodávnými draky. Všichni jsou sjednocováni tímto společným cílem ve stínu jejich matky – Bledého stromu.

V briliantovém poledním světle se pohnul okvětní list. Lusk praskl. Sylvari povstal, protáhl se a váhavě vykročil do světa.

Dvanáct provorozených nedýchajíc stálo, aby pozdravili svého nového bratra. Po tolik let žili sami, věřili že jsou jedinými sylvari, kteří kdy budou. A teď probouzení znovu započalo. Ostatní lusky se začaly jemně pohybovat, klesaly k zemi, ale stále nebyly připraveny se otevřít. Byl to první rozkvět nové generace.

„Vítej, Bratře.“ pozdravila ho Aife, vždy první, když přišlo na otázky nebo úsměv. Přiblížila se k cizinci a natáhla plášť tak, aby se sám mohl omotat.

„Znáš nás?“ zeptal se další. „Snil jsi o nás?“

„Pst, Dagonete,“ umlčela Aife svého přesplíšit horlivého přítele. „Vyděsíš ho.“ Obrátila se znovu k výrostku a řekla mírným tónem. „Stejně jako ty, jsme my sylvari. Jmenuji se Aife. Jaké je tvé jméno?“

„Jméno?“ Chvíli zvažoval a pak řekl, „Cadeyrn,“ ale tón jeho hlasu zněl nejistě. Vzal plášť a položil si ho přes ramena, aby se skryl před sluncem. „Co je tohle za místo?“

Aife se usmála a prohrábla mu vlasy, černé vrbové lístky, tancující na jeho ramenou. „Tohle je Grove. A ona…“ Aife ukázala k obrovskému stromu, pod jehož větvemi se shromáždili, „je Bledý strom. Naše matka. A také tvá.“

Cadeyrn si strom zvědavě prohlédl, nepřišlo mu nic divné na jejím vysvětlení. S přikývnutím se podíval na Dagoneta. „Snil jsem.“

Učenec se rozzářil, popadl svitek a brk. „Řekni mi o svém snu. Studoval jsem všechny naše, ale tvůj bude první po dlouhých letech.“

Cadeyrn povstal a usmál se. „První?“ Rozhlédl se po ostatních luscích, které se stále neprobudily. „Ano, já jsem první, nebo ne? Žádný z těch v mém snu se ještě neprobudil. Matka Bledý strom mě musela chtít vidět co nejdřív. Věděla, že jsem speciální,“ Nafoukl se jako pampeliška. „Jsem první!“

„Ne, Cadeyrne. Jsi druhorozený,“ ozval se hlubší hlas. Malomedies byl vysoký, štíhlý sylvari s hladkými vlasy, které zářili duhovými barvami jako křídla vážky. Jeho hrdé držení těla bylo jako starého dubu,  jako masivní větve nepoddajné bouři.

„Druhý?“ Cadeyrn se zamračil. „Proč jsem druhý? Probudil jsem se dříve než zbytek.“

„My jsme byli první.“

Bledý strom – The Pale Tree

Asi před 250 lety našel lidský voják Ronan zvláštní semínko během jeho výpravy a  uschoval si ho, aby ho mohl dát své dceři po návratu domů. Bohužel, když se vrátil domů, jeho celá vesnice byla zničena skupinou White Mantle. Ronan, místo toho, aby semínko věnoval své milované dceři, zasadil ho na hrob své rodiny.

Před 25 lety povstali první sylvari. Tito prvorození znali ze světa poměrně málo. Měli vzpomínky Bledého stromu na Ronana, kentaura Ventariho a na ty, co ho navštívili během prvních let. Měli základní znalosti, protože je strom naučil o desce, kterou zde Ventari zanechal a do které vyryl svá moudra. Zrozeni jako dospělí jedinci, ne děti, byli sylvari zvídaví a dychtiví po poznávání.

Někteří z prvorozených, jako Caithe a Faolain, se toulali daleko od stromu. Jiní mu zůstali nablízku, krátce prozkoumávali okolí a trávili čas učením. Čtyři se ujali obrany Bledého stromu: Aife, Kahedins, Malomedies a Niamh. Jeden jediný sám odešel do Orru. Po několik let byli prvorození jediní sylvari v Tyrii. Když se zrodila nová generace, měla nové sny: vzpomínky na dovednosti a emoce, které objevili prvorození, smíchané s vlastními vzpomínkami Bledého stromu.

Na rozdíl od jiných ras mají sylvari velmi úzký vztah ke své historii, kterou si prožili. Mohou jmenovat prvního sylvari, který kdy zemřel – Riannoc, jeden z prvorozených. Dokáží jmenovat toho, kdo se první naučil psát a toho, kdo konkrétně vynalezl metody, jak nechat růst domy. Vypráví své příběhy a legendy, jako kdyby je skutečně prožili, protože mnozí o tom alespoň snili.

Sen Snů

Sen Snů (Dream of Dreams) je v podstatě rozsáhlá sbírka podvědomí. Bledý strom udržuje naschromážděné emoce a znalosti celé rasy, jako jezero, do kterého se vlévají části zkušeností sylvari. Když se zrodí nový sylvari, je to jako kdyby si odnesl vědro vody z toho jezera, tedy malou část ze všeho. Jenom některé vzpomínky dorazí do Bledého stromu: ty nejdůležitější a nebo ty, které mají největší emocionální dopad nebo význam. Mohou obsahovat celé scény ze života sylvari, jako jejich první bitvu a nebo jejich první pečení jablečného koláče. Také to mouhou být samostatné silné okamžiky, jako je bolest, strach nebo tvář nepřítele.

Sylvari nemají žádnou kontrolu nad tím, jaké zkušenosti jsou sbírány. V tomto ohledu se stromem nemohou komunikovat. Mateřský strom si ukládá stovky tisíc střípků od svých dětí. Také nenarozený sylvari si nemůže zvolit, jaké vzpomínky a zkušenosti mu budou ve Snu předány. Když se sylvari probudí k životu, jeho přímé spojení se Snem je oslabeno.  Již není obklopován Snem, jeho spojení s ostatními sylvari se stane empatickým poutem, schopným předávat a obdržovat silné emoce, ale už ne detailní. Není to nic víc než jen nepatrný šum.

Shromáždili se u Bledého stromu a déšt se spustil po jeho listech, pomalu odkapával jako jikry, na zem pod něj. Jeho kořeny kolébaly prvorozeného který na nich ležel, jeho tělo bylo pokryté tmavou dekou, jako mech pokrývá hrob. Malomedies jen spal, bojujíc s vyčerpávající noční můrou. Čas od času vykřikl a Kahedins ho utěšoval a umisťoval mu vlhký obklad s nadějí že najde odpočinek. Léčitel vzhlédl k ostatním, s obličejen plným obav.

„Přežije? Nebo… zemře? Tak jako Riannoc?“ tato otázka objevila v srdci každého, ale byla to Niamh která ji vyslovila.

„Matka řekla, že přežije,“ Kahedins zamumlala, ale to bylo jen malou útěchou.

Malomedies byl krásný, půvabný jako vrba sklánějící se nad potokem. Teď jeho obličej nese jizvy po nemoci a větvě jeho kdysi duhových vlasů jsou polámané na bezbarvé kousky. Jednu nohu měl uschlou jako kdyby ji nechal příliš dlouho na slunci a i když jeho kůra stále držela na šlahounech, měl v ní tisíce malých dírek.

„Musíme je všechny zabít.“ Cadeyrnovi potemněly oči a rukou sevřel jílec meče.

„Asury nabídli mír. Nenapadlo je, že by mohl… Mysleli si, že je další z podivných rostlin v džungli Maguuma, která napodobuje vnímání.“ řekla jim Aife. „Když si uvědomili, že má vědomí, tak nám ho navrátili.“

„To není dost! Jak Malomedies najde mír, když nedojde pomsty?“

Kahedins nesouhlasně zíral. „Pomsta? Pomsta není naše cesta. Nestudoval jsi Ventariho kámen?“ když druhorozený svěsil hlavu, Kahedins přednesl: „Je psáno, jediný trvalý mír, je mír ve tvé duši. Měl by jsi nad tím meditovat, Cadeyrne, a zvážit význam.“

Cadeyrn pohlédl na Trahearne, kterého výraz byl stejně černý jako ten jeho. Žádný voják by nikdy takovou věc neřekl. Nikdo, kdo kdy vztyčil meč k zastavení útlaku nebo se postavil proti ohrožování nevinných, by nikdy neřekl, že pomsta je špatná. Pokud by tu byl Faolain nebo Caithe, tak by se za něj postavili, tím si byl jist.

Náhle Trahearne vzhlédl k šustícím větvím. „Ano, matko,“ odpověděl šepotem, který mohl slyšet pouze on. „Bledý strom říká, že se musíme soustředit na skutečného nepřítele, Draky. Každý spojenec bude zapotřebí.“ Zaťal zuby a dokončil, „Uzavřeme s asurami mír.“

Cadeyrn si nebyl jistý co ho víc znepokojuje. To, že se Trahearne vzdal, nebo to, že matka Bledý strom promluvila jen k prvorozenému. Sklonil hlavu. „Jak si matka přeje.“

Denní Cykly

Sylvari věří, že část dne, ve které se narodili, vypovídá o jeho osobnosti, zájmech a speciálních dovednostech.  Věnují tomu značnou pozornost a každý ze čtyř cyklů – Úsvit, Poledne, Soumrak a Noc – je veden jedním z prvnorozených. Tito čtyři prvorození, nazýváni Osobnosti ( Luminaries) , se snaží být co nejvíce aktivní ve vedení celé rasy. Spolupracují, aby přinesli nové vědomosti do Grove, brání Bledý strom a budují polické vztahy s ostatními rasami Tyrie. Ačkoliv jsou ostatní prvorození považováni za moudré rádce a mají určitou autoritu, Osobnosti naplňují primární úkoly při údržbě společnosti a vedení sylvari jako jeden celek.

Cyklus Úsvitu

Sylvari narozeni během Cyklu Úsvitu od půlnoci do 6 ráno, jsou od přírody řečníky a plánovači. Dělají diplomaty rase sylvari a jsou velmi společenští a přátelští. Jejich Osobností je chytrá Aife, jejíž dovednosti se slovy jsou srovnatelné pouze s její nepřekonatelnou přesností při střelbě z luku. Je diplomatem a procestovala všechna velká města v Tyrii ku prospěchu svých lidí. Ti sylvari, kteří si přejí spatřit svět by si, než  započnou jejich cestu, s ní měli rozhodně promluvit a získat její vědomosti.

Cyklus Poledne

Cykl poledne zažíná v 6 ráno a končí v pravé poledne, během žhavého stoupání slunce. Sylvari narozeni v tomto cyklu upřednostňují akce před slovy a jsou zkušenými bojovníky, bez ohledu na to, o jaký boj se jedná. Rádi pociťují věci sami, problémy řeší přímo a užívají si zápalu boje. Jejich Osobností je Niamh, odvážná a zkušená bojovnice, která se účastnila mnoha bitev. Vede skupinu sylvari nazývanou Dozorci (Wardens), která brání a ochraňuje Grove.

Cyklus  Soumraku

Sylvari narozeni v čase mezi polednem a 6 odpoledne jsou členové Cyklu Soumraku. Většinou jsou velmi inteligentní, rozvážní a uzavření. Tito sylvari si užívají rébusy a hádanky a raději tráví svůj čas učením než cvičením. V jejich zahradě najdete také jejich  Osobnost, Kahedinse, jehož dobrá duše a laskavá slova jsou často balzámem pro znepokojené sylvari. Jeho úkolem je také pomoci nově narozeným sylvari porozumět tomu, co viděli ve Snu Snů. V poslední době studuje psané jazyky Tyrie a rozhoduje se, zda by sylvari neměli založit své vlastní písmo.

Cyklus Noci

A na závěr sylvari narozeni během pozdních hodin od 6 odpoledne až do půlnoci patří do Cyklu Noci. Mnoho z těchto sylvari má sklony k samotářství a upřednostňují putování osamoceně. Bývají uzavření, samostatní a tiší. Osobností Cyklu Noci je hvězdář Malomedies, tvůrce mapy oblohy a zakladatel matematiky mezi sylvari. Byl také prvním, který se střetl s Asury – drsný příběh, který vzácně vypráví. Ačkoliv je Malomedies nejklidnějším z Osobností, ti kteří se narodí v jeho cyklu o něm mluví jako o přísném , ale starostlivém učiteli.

Navzdory známkám dávného zániku, dřímající trosky působily nějak živě; to ticho a šumění vln dole pod útesem stoupajících a klesajících jako spícího dech. Něco malého a potemnělého, páchnoucího po mořské vodě, vrhlo nepatrný stín mezi rozvalené kameny. Cadeyrn sledoval, jak to probíhá mezi nahnuté zdi a rozbité klenby, které musely tvořit nějakou kapli. Viděl, jak se to mihlo tam, kde jednou stál oltář. Upřel svůj zrak na místo kde zmizel stín.

„Jsi připraven?“ Zašeptala Niamh a její točité vlasy šustili ve větru. Vytáhla meč a zkontrolovala jeho hranu, aby zjistila zda je ostrý. Temné stříbrné oči se setkali s jeho temně zlatými. „Je čas udeřit.“ Dva další členové, ještě mladší než Cadeyrn, stáli vedle ní, oba z denního cyklu.

Cadeyrn odstoupil od malé římsy, na které se krčil, „Jsou na nás připravěni, musíme být opatrní.“

Společně se plížili dolů na pláž a do trosek, tam nalezli svoji kořist. Cadeyrnův meč přeťal kraita jediným úderem. Šikovně si dal meč za záda, aby odrazil drápy, které se chystaly k útoku. Kraitský kouzelník rozevřel nemrkající oči, když vyvolával své kouzlo a vzápětí dva sylvari zemřeli v plamenech. Divoce k němu přiškočil a jeho čepel roztrhala kraití maso.

Nenechal za sebou nic než křik.

Když byli kraiti mrtví, Niamh a Cadeyrn vstoupili do centra rozpadlé kaple, krev na jejich mečích a divoké úsměvy rozzařovali jejich tváře. Nějaký zvuk upoutal jeho pozornost, zvledl ruku k naznačení ticha a klouzal se k místu, kde naposledy viděl pohyb.

Cadeyrn naklonil oltář a zvuk zesílil. Pod kamenem leží jeskyně, kdysi dávno zaplavena mořem. Tam v mořské jeskyni, pod troskami, se skrývají kraiti, obklopeni ledovou vodou. Ale toto nebyli válečníci. Byla to líheň, zaplněná vajíčky a vyděšenými mláďaty.

Zvedl svůj meč, aby pokračoval ve vyhlazování,

„Cadeyrne!“ Odsekla Niamh.

Cadeyrn zastavil a podíval se na velitele svého cyklu v nejistotě.

„Nech je.“

„Ale… jsou to kraiti.“

„Jsou to děti.“

„Děti“ pozastavil se nad slovem, které pro ně mělo tak malý význam. „Myslíš tím, že jsou malí. Jsou malí, ale pořád jsou to kraiti. Vyrostou a stanou se z nich velcí kraiti a pak je zabijeme. Proč je nezabít teď, když je to snadné a jsou bezbraní? Je to nejmoudřejší rozhodnutí. Jinak riskujeme ztrátu více Sylvarských životů, až se vráti plně vyrostlí.“

„Musíme to risknout, dát jím šanci jít si vlastní cestou,“ řekla prvorozená. „Všechny věci mají právo růst. Květ je bratrem trávy.“ Odložila svůj meč a zatlačila oltář zpátky na místo. I přes to Cadeyrn slyšel plazící se hady, kteří utíkali do mořských hlubin.

„Znovu prvorozený citoval kámen, když jsem žádal logiku.“ Zamručel. „S tím se nesmířím.“

Biologie

Biologie sylvari je velmi odlišná od ostatních ras. Nemají žádné vnitřní orgány a namísto toho jsou tvořeni z rostoucí rostlinné hmoty, mízu místo krve a kůži z listů a kůry. Například čelist může být utvořena z listů, popínavých stonků a nebo dokonce z úlomků kůry, které rostou a tlačí se k sobě tak, že vytváří siluetu. Pokud se ale podíváte blíže, stále uvidíte vlákna a díry ve struktuře. Namísto kostí je ruka tvořena spoustou těsně propletených stonků a listů, které spolupracují tak, aby fungovali jako končetina.

Mnoho vědců hypotetizuje nad tím, proč sylvari mají člověku podobný vzhled namísto monstrózní formy, kterou mají ostatní „zeleninové“ rasy. Někteří prohlašují, že důvodem je to, že Bledý strom viděl převážne lidi za jeho mládí. Jedince jako Ronan, který ho zasadil a další lidé okolo Bledého stromu mohli sloužit jako fyzický model pro jeho budoucí děti. Populární Asuranskou teorií je, že strom byl zasazen na hrobu Ronanovi dcery a zmasakrované vesnice a jejich „nehmotná hmota“ byla pohlcena do země. Bledý strom se z této zeminy vyživoval a proto jsou tedy sylvari předurčeni k člověku podobné formě.

Sylvari spí a mohou jíst jak maso tak zeleninu. Pijí tak jako jiné rasy a mohou se přiopít alkoholickými nápoji. Rádi posedávají na slunci – a to je posilňujě – ale nemohou na něm žít tak jako ostatní rostliny. Jejich krví je lepivá míza a ačkoliv mohou krvácet, tak nemají krevní tlak a nebo puls.

Nikdo neví, jak dlouze mohou sylvari žít. Nejstarší jejich rasy jsou prvorození a všichni kdo se narodili před 25 lety. Sylvari vykazují několik znaků stárnutí, ale žádný z nich zatím nezemřel stářím. Fyzicky se rozlišují na samce a samice a jejich zevnějšek tomu i odpovídá, ale nemohou se sexuálně reprodukovat tak jako jiné rasy. Nemají žádné vnitřní orgány, které by to umožňovaly. Zda-li mají ještě nějaké metody reprodukce mimo Bledý strom je neznámo.

Sylvari nechávají své brnění i oblečení růst. Jejich těla vytváří obaly z okvětních lístků, popínavých rostlin a listů, které se tvarují do uspokojivých částí oděvu. Když si přejí svléci své oblečení, jednoduše schazují listy tak, jako lidé stříhají své vlasy. Někteří sylvari nosí brnění vyrobené jinými rasami a nebo tkají oblečení ve více tradičním stylu. Jako přizpůsobení zvykům ostatních ras se zakrývají tak, jako lidé zakrývají určitá místa jejich anatomie tam, kde se to zdá kulturně vhodné.

Cadeyrn stál vysoko na větvi v centru Grove, naslouchal tichu noci. Cvrčci cvrlikali a noční ptáci pronášeli osamělý křik, každý svůj vlastní, i když volali k nečemu větším než byli sami.

„Matko,“ zamumlal Cadeyrn, zvedl ruce v jemné prosbě. „Potřebuji tě.“

Vítr zašustil v listech na vrchu Bledého Stromu, a Cadeyrn cítil její přítomnost. Matka jemně zašeptala, „Synu z mé větve, co potřebuješ?“

„Vědění.“ Slzy se dotkly jeho očí a on si je setřel hřbetem své ruky. „Vidím zlo které je ve světe, je mi řečeno abych s ním bojoval, ale učení z kamene mě spoutává. Brání mi v dělání, toho, co je správné. Skládáme zbraně, když bychom měli jít do boje. Odkláníme se od pomsty, když nám bylo ublíženo, i když z toho naše duše pláčou. Nebereme si to, co si přejeme nebo nezabíjíme cokoliv chceme a ani nepoužíváme naši sílu k tomu aby se o nás svět dozvěděl! Tyto věci jsou v nás od doby co se probudíme. Proč se obracíme od těch impulsů? Proč se neřídíme našemi instinkty? Vždy ospravedlňujeme naše činy tímto kamenem. Proč nemůžeme dělat to, co chceme?

Bledý strom tiše zašustil. „Nejúčinnější cesta není vždy nejlepší, výrostku. Tak jako to dělali Prvorození, i vy musíte být dobří.“

„Kdo definuje dobro? Ty? Ventari? Nějaký mrtvý člověk?“ Odsekl Cadeyrn. „Prvorození nejsou dokonalí.“

Bledý strom se na chvíli zastavil, Cadeyrn myslel, že možná neodpoví. Mlha se snesla na blízký potok dříve než znovu promluvil.

„Chtěl by jsi šířit zlo v mém jménu?“ Povzdechl si Bledy Strom. „Působil by jsi zkázu tak jako charrové? Nebo zlo ve jménu poznání tak jako asury? Ne Cadeyrne. My jsme přišli do tohoto světa abysme zničili draky. Nesmíme se ztratit v ostatních problémech.

„Neztratili jsme se už, matko? Nejsme kentauři nebo lidé. Dovol mi zničit kámen a uvidíme co to opravdu znamená, být sylvari.“ Neozvala se žádná odpověd. Když úsvit vykoupal údolí ve zlatavé záři, tak si Cadeyrn uvědomil, že strom už více neřekne.

„Neuslyší tě.“ Tichý hlas zněl žensky, ale nebyl to strom, kdo promluvil. Otočil se a připravil se pro boj, ale zamrzl když uviděl Caithe, chladnou a stálou. Stála v posledním stínu noci. „Neuslyší tě,“ Caithe opakovala.

„Já jsem první své generace,“ zvýšil hlas když odpovídal.

Caithe pokrčila rameny a přerušila ho, „Proč by jí to zajímalo? Má tisíce dětí Cadeyrne. Jsi buď prvorozený nebo jsi obyčejný sylvari.“

Rozčílil se. „Už nikdy nebudu jeden z mnoha, Caithe. Ani pro Bledý Strom,“ slíbil. „Zařídím, aby jsi mě slyšela, Matko, ať se ti to líbí nebo ne. Až skončím a ty budeš nakonec svobodná, tak budu první v tvém srdci!“

Caithe zůstala v tichosti a dívala se za ním, když odcházel.

Kult Nořní můry

„Pravý sylvari by měl mít dvě srdce, jedno jemné a poddajné, jako je horký vosk, a druhé tvrdé a neproniknutelné, jako je ledový diamant. První by měl ukázat společníkům a druhé nepříteli. Běda těm pro kterého jsou tato dvě stejná.“ –Dagonet

Kult noční můry jsou ti sylvari, kteří přijali nejtemnější části jejich osobnosti a vychutnávají si děsivou noční můru, která obsahuje tolik hrůzy, jako sen inspirace. Jejich temné hlídky jsou věci z legend, naplněné zkažeností a sadistickými turnaji, které jsou opakem sylvarského rytířství. Jejich největším cílem je změnit Bledý Strom v noční můru.

Tito sylvari odmítají učení z Ventariho kamene a tvrdí že ostatní rasy zvrátily Bledý Strom a ostatní sylvari. Hledají stín ve svém snu, odvracejí se od toho co považují za falešnou morálku a prozkoumávají temnou stránku své osobnosti. Chladní, krutí a bez slitování, vidí sami sebe jako pravé sylvari, neposkvrněné vlivem Ronana, Ventariho a učení z kamene. Považují za svůj vznešený cíl přivést ostatní rasy do temnoty.

S každým aktem krutosti a zla přidávají více noční můry do stromu a doufají, že jednoho dne změní rovnováhu, a obrátí Matku na svoji stranu. Strom shromažduje emoce a vzpomínky, stejně od členů kultu jako od ostatních sylvari a plní své jezírko vzpomínek těmi světlými i tmavými. Kult noční můry věří, že pokud budou propagovat více temných emocí, jezýrko se stane více a více noční můrou a noví sylvari se obrátí od etiky, která jim byla vnucena Ventarim a jeho následníky.

V zájmu dosažení tohoto cíle se kult dopouští zla jak proti sylvari, tak proti ostatním. Jakmile se jejich emoce stanou příliš otrávenými, aby je strom sbíral, tak začnou ubližovat a mučit ostatní sylvari, v naději že jím způsobí temné vzpomínky a traumata, které by strom posbíral. Čím horší jsou jejich činy, tím pravděpodobnější je, že je Bledý Strom vstřebá do fontány emocí a přenese na další, nové generace.

Tituly Kultu

Když se sylvari přidá ke Kultu Noční můry, je proveden rituál, který je navržen tak, aby probudil noční můru v jejich duši. Tráví čas jako dvořané, zjištují způsoby Kultu, jsou služebníky členů s vyším postavením, a studují cesty, jak se osvobodit z vlivu kamene. Můžou si vybrat, sloužit pod jedním ze starších členů, stát se panošem nebo učněm. Poté, co získají schopnost šířit noční můru, se stávají rytíři.

Je to povinost každého rytíře, šířit strach a zoufalství, ve jméně Kultu. Vytvářet traumatické vzpomínky a zkušenosti, o kterých doufají že se navrátí k Bledému Stromu a odvrátí jej a další, zatím neprobuzené děti, od učení Ventariho kamene. Pro zvýšení strachu, který doufají že vytvoří, si často dávají tituly, a nazývají se rytíři kultu. Takovými tituly jsou, rytíř úpadku, rytíř čepele, rytíř lží a rytíř roztříštěným hvězd. Nejvyší hodnost kultu je známá jako Družina. Rytíři, kteří si vedli dobře jsou povýšeni do Družiny majestátnou vévodkyní  Faolain, která přiděluje hodnosti a postavení. Baron, hrabě, hraběnka, vévoda a vévodkyně: všichni nesou nemalou zodpovědnost a velký respekt v hierarchii kultu. Někteří rytíři se rozhodnou nosit titul který si zvolí a to Hrabě Čepelí (Count of Blades) nebo Vévodkyně Zmrzlého Sněhu (Duchess of Frozen Snow).

Všechny tyto tituly jsou vybírány, aby pomáhali v rozvoji legendy a mýtu Kultu. Členové se snaží spojovat sebe se špatnými věcmi tak, aby zvuk jejich jmen vyvolal reakci u ostatních sylvari. Nejraději nechávají své oběti naživu – pokud se jedná o sylvari – aby rozšířili příběhy o teroru a to jen zvýší jejich uchopení ve Snu. Nakonec většina členů věří, že jsou jejich činny oprávněné. Jako Cadeyrn, jejich zakladatel, usilují o osobození Matky Stromu od desky a učení, vynuceného na slyvari stíny minulosti.

Matka lituje svých nezdárných dětí a ví, že se nikdy nebudou schopni odprostit od zla, které si zvolili. Jak přicházejí noví sylvari na svět, tak jim připomíná, aby se drželi cesty hrdiny a česti, odvahy, rytířství a soucitu, a to i při usilování o vítězství nad Starodávnými draky. Je pravdou, že sylvari nebojují jen za své duše, ale za duši Tyrie samotné. I když to bude tvrdá bitva, Bledý strom se jí nebojí.

Tvrdá zem dělá silné kořeny.

 “…shromažďujeme se v nočních můrách. Hledáme temné části našich duší. Žádostivé ruce, srdce které lže, nůž který zradí přítele: svoláváme tyto, a vidíme jejich sílu. Co tedy jsme, když ne stvoření síly? Bude potřeba síla na poražení draků, a síla nepřichází s odkládáním zbraně, nezáleží na tom. jak je zlá nebo krutá. Použijeme je všechny.“ Cadeyrn se uvelebil ve svém trůnu a pyšně se nahrbil. Koruna ze zlatého vína se mu leskla na čele. když se mu dvořané klanili a šeptali, visí na každém Cadeyrnově slově, jejich oči se lesknou jako prostor mezi hvězdamy.

„My sylvari jsme budoucnost. Tohle je naše doba. Musíme za sebou nechat strach z probuzení. Zahodit kámen který nás zatěžuje. Narodili jsme se, abychom byli více než tohle. Narodili jsme se s temnotou ve Snu a v našich srdcích… kdyby se jen Matka tolik nebála noci. Je čas jí ukázat, že její děti jsou více než si kdykoliv představovala.

„Pokud mají sylvari přežít, musíme se naučit, že trny mají jed a zničit každý šlahoun, který zpoutává výrůstky. My povzneseme noční můru. Přetvoříme Tyrii k našemu obrazu.

„Budeme růst, dokud noční můry nepohltí svět.“

40 komentářů k “Sen a Noční můra”

Reagovat

You must be logged in to post a comment.