Pan Jiskra, Příběh Asury

Fanoušci už viděli hodně concept artů. Tohle je concept příběh, napsaný před třemi roky, když jsme prozkoumávali jaké budou postavy v Guild Wars 2. Mnoho z těch příběhů není už použitelných, ale tenhle, o asurském řemeslníkovi a jeho sylvarském asistentu,  se udržel.. Udělali jsme jen jednu změnu: Původně bylo asurovo jméno Gixx, měl být „hlavním“ asurou, než jsme ho vyměnili za Zojju, ale nechali jsme si to jméno pro velitele Durmand Priory. Jméno se změnilo, ale příběh zůstal tak jak byl napsán v roce 2008.

Proč je tento příběh důležitý? Vypraví skrytou historii Pana Jiskry.  Tato postava se v příběhu objeví později, ale to už je příběh na jiný den…

 

---

 

„Flummoxi, jsi vzhůru?“ řekl Sareb.

„Vypadám vzhůru?“ odpověděl asura s pootevřením jednoho oka.

Sylvari ho podezřívavě pozoroval,  jakoby předpokládal lest. Nakonec přikývl. „Ano.“

„Tak tedy musím být vzhůru.“ vydal hluboký otrávený povzdech. „Proč se nepohybujeme?“

„Je tu problém.“

„Vůz se nepohybuje, venku je zima a ty jsi mě probudil ze spánku,“ řekl Flummox zatímco se lokty opřel, jedno oko stále zavřené v zoufalé naději. „Dokážu odhadnout že tu je problém. Teď, můj mladý sylvari, jaký je to problém?“

„Jotun,“ řekl Sareb, jeho dech vytvářel páru v chladném vzduchu.

Flummox otevřel i druhé oko a podíval se na pomocníka. „Jotun. Dobře, tak to bylo správné že jsi mě probudil.“ řekl a sjel ze své provizorní postele z polštářů a dek. Ve voze bylo chladno.

Venku to však nebylo lepší, jeho dech vytvářel páru jak když komín vypouští kouř. Jejich malá karavana, složená ze šesti vozů, byla nepohyblivá, yakové frkali a podupávali v chladném horském vzduchu. Byli v příkrém údolí a před nimi se objevily zlověstné tvary.

„Nikdy jsem neměl rád Shiverpeak,“ zamumlal Flummox. Sepsal list věcí a podal ho Sarebovi. „Zkontroluj ostatní vozy a podívej se jestli seženeš věci na seznamu. Budeme je potřebovat abychom rozchodili stroj.“

 

 

„Ten stroj?“ Sareb se pousmál a dodal „Myslíte Pana Jiskru?“

Ve chvilkové slabosti nechal Flummox sylvariho pojmenovat jeho poslední vynález a nebyl si jistý jestli to jméno vybral ze srandy nebo nevinnosti. „Ano,“ řekl skrz zaťaté zuby, „Myslím… Pana Jiskru.“

Sareb začal kontrolovat vozy, zatímco Flummox vyrazil vpřed ve svých kožených botách. V půli cesty potkal vedoucího karavany, hlídaný jen dvěma strážemi – podezřelí, nervózní lidé z Kryty.

Vedoucí karavany byl také člověk. Měl teplou, mastnou kůži a potil se tak, jak se lidé potí když jsou nervózní, bez souvislosti s teplotou.

 

Člověk začal. „Máme problém…“

„Jotun“ odpověděl Flummox, „Vím. Od kdy je taková věc problém?“

„Má na nás nějaké požadavky,“ zamumlal člověk, „a nejsme v pozici abychom mohli odmítnout.“

Flummox si v mysli prošel karavanu: jeho vůz kočírovaný Sarebem, dva vozy bot z Ascalonu s nezaujatými kočími, kradmý obchodník se vzácným zbožím s nečím co vypadalo jako kamenná rakev ležící v posteli jeho vozu, rodina uprchlíků před charry asi o dvě stě let opožděná a vůz velitele karavany s jeho účetním a dvěma strážemi.

Flummox uvážil relativní inteligenci členů a jejich společníků a povzdechl. Tahle skupina by byla vyděšená ze skupinky nenasytných králíků, takže nižší obr ze Shiverpeaku je rozhodně špatná věc. „Je tvůj účetní poblíž?“ zeptal se.

„Obvazují ho,“ řekl člověk. „Velitel jotunů se ho pokusil sežrat.“

„Což je důvod proč s jotuny nemluvíš osobně, předpokládám.“ řekl Flummox.

Člověk vydal jemný mumlavý zvuk a Flummox si povzdechl, pak ho obešel a namířil si to k jotunovi.

Jotun je masivní, tělnatá bestie s těžkým opaskem kolem pasu držícím kilt neznámého původu. Nižší řád obrů, tyčil se v okolí, maso svalů zarudlé a křečovité v chladném ovzduší. Je to hlavně humanoid, ale jeho obličej je ohavný, slátanina rysů obličeje s dominantní, zubovitou, slintající, podvěšenou čelistí.

Flummox přistoupil k bestii. Za jotunem výřil sníh, za koncem strmého údolí bylo vidět ohromné stinné útvary. Další jotunové  nebo přisluhovači, snažící se být nenápadní.

„Kdo ty?“ řekl jotun, hlasem, který Flummoxovi připomínal mixování rozbředlého sněhu.

„Nový vyjednavač,“ řekl Flummox. „Slyšel sem že jsi snědl toho předchozího.“

Jotun mrknul a zněl téměř ublíženě, „Jen trochu. Chceme mýtné.“

„Zůstanu mimo dosah paží, jestli ti to nevadí,“ řekl Flummox. „Co chcete? Jídlo? Zlato? Papírové lucerny?“

„Vozy,“ mumlal obr.

„Všechny?“ řekl Flummox jen s částečnou přetvářkou. „Nechápeš jak pocestní krádeže fungují. Když vezmeš všechny, tak nic nezbyde pro další bandu jotunů.“

Jotun stál, povoloval a uzavíral čelist jak mu probíhalo jotunské myšlení. „Mýto. Nechte vozy. Můžete jít.“

 

 

„A co nám brání v otočení se, s našimi vagóny, a vrátit se s pár divizemi Ebonhawke vojáků, aby vyčistili cestu?“

Jotun radostně pokýval, natřásal celé tělo. „Mysleli my na to. Bratr a další banda na druhém konci údolí.“

Flummox se neotočil, tak upřímné bylo jotunovo oznámení. Očividně nornské tažení proti jotunům plenilo pouze ty hloupější.

„Dáme vám vůz,“ řekl jednoduše. „Uprchlíci pojedou s botami.“

„Všechny,“ řekl jotun.

„Dva,“ řekl Flummox, „a přidáme vám k tou i náklad bot. Můžete mít dva vozy.“

„Všechny,“ řekl jotun hlasitěji, „nebo všichni mrtví.“

Bez vozů jsme i tak mrtví pomyslel Flummox. „Chvíli mi zabere přesvědčit ostatní“ řekl a snažil se vypadat nervózně. „Lidé jsou hrozní puntíčkáři. Nemůžu jím vysvětlit aby se usídlili v jeskyni bez dlouhé noci rozmlouvání.“

Jotun třesouc se pokynul, „Vozy nám dát zítra ráno. Nebo všichni mrtví“ A s tím se obrovitá bestie otočila a zmizela za zasněženým návrším, aby to oznámila ostatním jotunům.

Flummox pomale oddychoval a vrátil se zpátky ke karavaně. Nervozní člověk stiskl prsty a nervózně se zeptal, „Takže?“

„Chce to abysme mu daly vozy. Všechny,“ řekl asura.

„To nemůžeme udělat,“ zakvílel člověk.

„Vím,“ řekl Flummox, „ale řekl jsem mu že to zabere celou noc, než vás přesvědčím abyste k dohodě přistoupili.“

Člověk použil pohled který postihoval mnohé z jeho rasy, při rozmluvou s asurami. „Tím myslíš že jsi se vzdal?“ Dostal ze sebe nakonec.

„Ne,“ řekl Flummox podrážděně „získal jsem nám čas do rozbřesku. Sarebe! Sehnal jsi ten materiál?

Sareb přistoupil k Flummoxovi. „Kůže z bot byla snadná. Nekteré chemikálie z karavanské lékárny, lidská krev ze zraněného účetního a železná nádoba od uprchlíků, hrobní hlína… Jak jste věděl že obchodník se vzácným zbožím nějakou má?“

„Ten obchodník křičí ‚necromancer’. Převází hroby z Ascalonu, nejspíš koupené od charrský nájezdníků. Byl bych překvapený kdyby neměl pár asurských koster a sylvarských vysušených hlav.“

Sareb se viditelně zatřásl a Flummox dodal, „Ne, že by jsme je teď potřebovali.“ ale ten dodatek nevypadal že by sylvarimu nějak pomohl. „A poslední věc?“ zeptal se Flummox.

„To… je problém,“ řekl Sareb.

Flummox napřímil hlavu,“ Další problém?“

„Odmítá to vydat,“ řekl Sareb.

„A ty jsi řekl?“ Flummox pozdvihl obočí.

„Byl jsem pevný a tvrdohlavý, jak jste doporučil,“ řekl Sareb hrdě. Pak pokrčil rameny, „Bez štěstí.“

Flummox vydal povzdech, který vypadal větší než on sám. „Pro rány Vekkovi,“ řekl a namířil si to k uprchlíkům.

Uprchlice byla mladá, alespoň Flummox tak odhadoval, kvůli jejímu štíhlému tvaru a jemné kůži. Ve Věčné Alchemii, lidé mají největší rozsah zůrných tvarů a barev. Jakoby se jejich bohové neshodli a pořád si to rozmýšleli. Takhle to dopadá když děláte věci skupinově. Bylo těžké uvěřit spojitosti mezi velitelem karavany a tímto, skoro Sylvarsky vypadajícímu členu stejného druhu.

Byla v zádi vozu, ztracená v myšlenkách. Těsně si držela batoh vysící na popruhu omotaného kolem krku. Flummox vstoupil do jejího pole rozhledu (pokud se na něco dívala) a bez odkladu začal.

„Chápu že nás chceš všechny zabít,“ řekl.

Dívka mrknula tak jak lidé mrkají, když jejich mozek začne znovu pracovat. „Prosím?“ řekla.

„V případě že jsi si nevšimla,“ řekl Flummox, „nepohybujeme se. Nepohybujeme se protože nám cestu zastoupili jotunští banditi, chtějící nám vše vzít, včetně tvého vozu a ponechat nás na sněhu. Vím o způsobu jak je porazit, ale potřebuju klíčové materiály od ostatních z této karavany. Což vyžaduje i věc kterou máš v batohu. Nechceš ji vydat, takže jsem uvážil že chceš mě, a všechny ostatní mrtvé. Takže mi řekni: Co jsme udělali že jsme si vysloužili tvůj věčný hněv?“

Dívka znovu mrkla a řekla „Ty víš o tom medailonu?“

„Každý o něm ví, protože ho každý večer doneseš k ohni a pět až sedm minut na něj zíráš než ho vrátíš zpět do batohu,“ řekl Flummox s nataženou rukou. „Potřebuju to, dej mi to.“

„Proč?“ zeptala se, ruce tiskla kolem batohu.

„Flummox použil jeho mluvení-s-lidmi hlas. „Ty mi nedáš, jotun nás rozmlátí. Rozumíš?“

 

 

Dívka na chvíli zaváhala, a Flummox trochu zjemnil. „Rozumím. Pravděpodobně nese drahé vzpomínky na tvůj ztracený domov. Ale musím poukázat, že pokud nás jotunové všechny zabijí, což mají v plánu, pravděpodobně i když jím vozy přenecháme, tak všechny naše vzpomínky budou ztracené. Je to obět, ale malá obět pro větší účel.“

Flummox se přinutil usmát stylem který mu přišel jako přívětivý. Muselo to fungovat, protože mladá dívka otevřela batoh a vytáhla medajlon, slonovina, řezba ženy ve starých šatech na pozadí černého kruhu.

„Moje matka…“ začala.

Flummox přikývl. „Rozumím a oceňuji tvoji obět. Nepříjde to vniveč a řeknu svému pomocníkovi, ať to ochraňuje svým životem!“

A aniž by čekal na její odpověď, vydal se zpátky do svého vozu.

 

***

 

Oba, asura i sylvari, pracovali celou noc. Kočí od bot jim poskytl lucernu a Flummox zařídil aby je nikdo nerušil. Nyní ostatní členové karavany z povzdálí sledovali, zatímco asura připavoval zeleně zářící směs v železném kotli.

Flummox vložil boty do kotlíku a přidal zakrvácené obvazy spolu s medicínou a celou hmotnu rozmělnil do lepkavého sirupu. Odendal kotlík ze žáru a rozlil ho po desce, zatímco Sareb naplnil kotlík olejem z Flummoxových zásob. Sylvari věděl asurovi způsoby a rychle plnil příkazy s minimem komentářů.

Flummox smíchal hrobní hlínu do sirupu a vytvořil malé hrudkovité koule, které poté pustil do horkého oleje. Koule syčely a praskaly, ale po chvíli se ponořily, jejich stěny se začali vyhlazovat a krystalizovat.

Sareb zasýpal. „Instantní drahokamy.“

Flummox odpověděl „Nebuď moc nadšený, tyhle jsou tak křehké jako cukr. Je to náhražka, předělaná k účelu ke kterému nebyli vytvořeny. Můžu z nich vyždímat tři, možná čtyři minuty energie dřív než odejdou. Doufám že to bude dost.“ Vytáhl krystaly a přešel k vnějšímu zařízení Pana Jiskry, stále roztaženého po zadní části vozu. Sekáčkem začal drážkovat jemné železné pečetě kolem hlavního magického topení a spustil krystaly do vytesaných děr, skládal je tam se zbytky hrobní hlíny.

„Tady,“ řekl Flummox, „mělo by to pracovat. Možná. Stejně nestůj moc blízko když to budeš startovat.“

Sareb se podíval na zařízení. „A co ten šperk?“

„Ten co?“ řekl Flummox.

„Ten medajlon od lidské dívky,“ řekl sylvarský pomocník.

„Ó, ano!“ řekl asura, prohledal kapsy a vytáhl slonovinu. Vložil ho do Sarebových rukou, „Tady. Drž to a střež svým životem!“

„Ale pokud to nepotřebujete,“ řekl Sareb, „proč jsme si to brali?“

„Protože,“ Flummox se podíval na sylvariho, „i pokud to bude fungovat, tak ethanátor vytvoří žár a pravděpodobně poškodí abjurationové obvody. To vše ještě s již dávno způsobeným poškozením, které vyžadovalo tento mizerný výlet.  

„Takže to potřebujeme?“ zeptal se sylvari zamračeně, odhadujíc kam to směřuje.

„Takže budeme mít nějaké peníze až dorazíme do Lion’s Arch“ řekl Flummox.

„Takže jsi lhal,“ řekl Sareb, a podíval se na medajlon stejným způsobem jako to dělávala ta dívka.

 “Malý podvod pro větší dobro,“ řekl Flummox. „Taky by jsi to měl někdy zkusit. Mezitím to hlídej! Chci být schopný říct té dívce že už to déle nemám a přitom říkat pravdu.“

Sareb omotal prsty kolem medajlonu.

„Budu to ochraňovat,“ řekl rozhodně.

Dvojice pokračovala v práci, v průběhu noci a úsvitem, ztrhaný Flummox předstoupil před jotunského velitele.  Jotun očividně strávil předchozí večer diskuzí o správném způsobu ochutnávání asur a prakticky slintal.

„Takže,“ řekl jotun, „vy dát nám vozy?“

Strávili jsme večer diskuzí a rozhodli jsme se, že by nebylo v našem zájmu vám vyhovět,“ řekl Flummox.

„Cfo?“ řekl obr.

„Ne,“ přeložil asura, „chceme si své vozy nechat.“

Jotun se usmál, hrozivá věc k vidění na stvoření s tak podivuhodně položenou tlamou. „Pak všichni zemřít,“ řekl, „počínaje vyjednavačem.“

Flummox ukročil zpět a usmál se, rychle řekl. „Předpokládal jsem to takže jsem se vzdal postu vyjednavače. Moje přeložení by mělo být -“ zkontroloval chronometr u svého opasku a doufal že Sareb spustil tu zatracenou věc správně. „Přávě teď.“

 

 

Golem se zvedl z místa ve svém voze a napřímil se do své plné velikosti, do stejné výšky jako byl jotun. Blesky praskaly kolem jeho kloubů a štíhlé šrouby hrály s připevněnými pláty. Zařízení bylo bezhlavé s jedním kyklopským okem na hrudi, obklopené malými po domácku vyrobenými drahokamy, které už teď začínaly vydávat býlý kouř a páru ve chladném ovzduší.

Golem se postavil za Flummoxe a vyzdvihl obě paže do vzduchu. Mocné blesky prudce vybředly mezi jeho tlapami a hrom se ozval údolím. V dáli se ozvala další rána, lavina která odpovídala na výzvu.

„Seznamte se s novým vyjednavačem,“ řekl Flummox. „Nazýváme ho Pan Jiskra.“

 

***

 

„Je nám líto vašeho golema,“ řekl vedoucí karavany.

Flummox pokrčil rameny, „Zařízení posloužilo svému účelu, což je vše co si můžete žádat od dobrého nástroje.“ Ve skutečnosti golem převýšil všechna očekávání, složil velitele jotunů jediným úderem a pak se brodil skupinkou jeho společníků, detonoval až poté co se ho snažilo sundat pět jotunů. Zbytek banditů zmizelo v padajícím sněhu, kvílející ze zoufalství.

„Získali jsme co jsme mohli,“ dodal velitel karavany a vytáhl malý pytlík, „a složili jsme se abychom vám pomohli s opravami.“

Flummox se usmál i když ty mince stačili sotva na ethanator z druhé ruky. Pravděpodobně by mohl Pana Jiskru prodat nějakému mladému golemancerovi. „Bylo mi potěšením. Pracoval jsem celou noc na záchraně našich životů. Myslím že do konce výpravy budu spát.“

Člověk více než rád souhlasil a naznačil vozům aby se daly do pohybu.

Sareb položil poslední rozeznatelnou část Pana Jiskry do vozu a rozložil přes ni polštáře a deky. „Máme z toho většinu“ řekl „a zatímco vršek pravděpodobně odletěl do moří zármutku, hlavní část se mi podařilo sesbírat. Pravděpodobně jde zachránit a opravit.“

„Dobře,“  řekl Flummox, balíc se do dek společně s úlomky železa. „Jdu spát na pár dní. Probuď mě jen když se objeví něco důležitého. Opravdu důležitého. Důležitějšího než jotun.“

„Ano,“ řekl Sareb. „Udělal jste správnou věc, víte, použítí Pana Jiskry.

„Já vždy dělám správnou věc. Už by jsi to mohl vědět,“ řekl Flummox a šáhl do kapsy. „Ten medajlon. Dal jsem ti ho, tak mi ho už můžeš vrátit.“

Sareb bez výrazu pohlédl na Flummoxe. „Když jsme ho nepotřebovali, tak jsem ho vrátil té mladé dámě. Byla velmi vděčná.“

„Ty co?“ řekl Flummox. „Slíbil jsi mi že ho budeš hlídat!“

„Nejbezpečnější to je u té dívky,“ řekl sylvari. „Nenapadlo mě bezpečnější místo.“

Flummox pohledl na svého pomocníka a po chvíli se usmál a přikývl. „Takže jsi lhal.“

Sareb odpověděl s úsměvem. „Malý podvod pro větší dobro,“ „taky by jste to měl někdy zkusit.“

23 komentářů k “Pan Jiskra, Příběh Asury”

Reagovat

You must be logged in to post a comment.